Rokokový kanibal
Rokokový kanibal
Obsypán krvokvětem
v lehké niti pavučin
stín stínu těla dnes opouští
rokokový kanibal
ten
který pozře tělo duše
okamžikem
jenž zažene mu hlad.
A vlci moudra
si přijdou pro kost
snad přihodí jim
i pajšl bez srdce
neboť to si v trup svůj uloží
rokokový kanibal.
Započněte tančit
lásky a smutky mé
hodokvas končí krví zapitý
vždyť vytí melodií
ukonejší
tu marnost nad marnost
které rytmus vydupává
rokokový kanibal.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
To není možný, my snad máme stejný ... Jak se to řekne? ...
03.09.2016 13:29:52 | Tvořilka Lenka
Vidím zašedlé krajky, pavučiny i bledou tvář,
vidím žhnoucí oči, roztrhaný snář,
vidím dlouhý kabát s řadou nenápadných záplat,
vidím na zdech viset staré housle,
a v rohu místnosti rozladěný spinet stát.
Vidím i ironický úsměv,
kterým se smál ten rokokový kanibal. :O)
18.12.2013 06:40:22 | Tichá meluzína
Děkuji, ten obraz, který jsi vykreslila je mnohem lepší a přesnější, než jsem viděl sám, když jsem dílo psal.
18.12.2013 21:36:11 | Jan Urban
Můj obraz je jen reakcí na tvoji báseň a tedy stínem původního obrazu. Jen jsem se trošku vžila a mohla zahlédnout, co vykouzlila moje mysl díky tvé fantazii. Díky za výlet. :O)
18.12.2013 22:15:25 | Tichá meluzína
