Návštěvnost
Hůlka
Hůlka
Anotace: Tuto báseň jsem psala na oddělení akutní kardiologie a je inspirována skutečným příběhem...
Ruka jež ji kdysi pevně tiskla
leží bezvládně na bílé podušce
škrobené tisícem planých slov o zdraví
Vrásčité prsty se křečovitě zarývají
do přikrývky těžké jako vzpomínka
Šedé vlasy zdobí polštář svým stříbrem
a hasnoucí oči ji mlčky sledují
tak, jak tam stojí opřena o bílé lůžko
Jediná návštěva za nekonečné týdny
kdysi věrná služebnice – dnes zoufale zbytečná
kdysi jediná přítelkyně, tichá posluchačka
všech starostí, bolestí i dusivého kašle
Teď stojí opřena o bílé lůžko
s hlavou skloněnou, proti své vůli,
stejně bezvládná jako její paní
Její život odchází spolu s životem
v bílých poduškách.
Jejich osudy jsou po léta spojeny.
Slzy kanoucí na polštář smáčejí i ji.
Opět je vidí jen ona, jako tolikrát.
Těžký vzdech, neznatelný záchvěv a ticho…
Konečně je si jista, že je opět pouze kusem dřeva
A poslední slza tiše cinkla o vyleštěnou podlahu…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskTaky jsem stála u lůžka mý mámy,
dodnes slzy v očích mám.
Neb ona měla jedno přání,chuť na nanuka.
Přání a já jí oloupala čokoládu ,tu zakázanou
kterou nesměla..a kterou tak milovala.
A ona hned chvilku nato zavřela oči napořád.
A dodnes si to vyčítám
11.01.2007 16:26:00 | Vivi.~2
Moc hezky napsaná smutná báseň.Ale život je takový.
Také mě to dojalo-náhodou jsem také mnoho let pracovala u lůžka nemocných a viděla hodně smutného,ale i opak.
Téma jsi pojala velmi citlivě.
10.01.2007 19:34:00 | s.e.n
Jsem trochu zvíře, ale soucit a pochopení poznám.
Jsi dobrá, zdravuško
10.01.2007 18:58:00 | antabus
Děvčata, znám i takovou, která vykonává také vaší profesi, ale přesto nemá soucit ani se svými dětmi...
Vážím si takových, jaké jste vy dvě...!
10.01.2007 17:28:00 | G.P.
Hannazko, mnozí mi vyčítají, že se toulám ve snech...tak jim občas musím hodit tu realitu, z které se do těch snů chodím napít ,,živé vody"...
Nemyslím si, že všichni, kdo u této profese zůstávají mají ,,ztvrdlé srdce" ...je ale pravda, že je to vysilující povolání... nechceš-li vyhořet, musíš se někde ,,naplňovat"...kdo to nedokáže, ubližuje sobě i druhým...
NECHCI 10.1.2007 | marce--la
....
.
Takových příběhů znám tisíce... Maturovala jsem v roce 1978... miska vah se smutkem převažuje xkrát tu s radostí...
10.01.2007 16:39:00 | no