...jantarová...

zítra už nebude jako včera
cáry dní a nocí bezvládně visí
a nikdy neusnu klidně jako kdysi

ztracené doteky bezpečných míst
marné je volání o pomoc, svět je hluchý
a tváří se, že jede bez poruchy

nechtěná cesta do neznáma
budu se na ní brodit močálem?
a nebo i tam je pevná zem?

skleněné oči výkladních skříní se smějí
už v nich nerozeznávám svůj tvar
a vím proč...cítím, že měním se na jantar