Krájíme ticho
na šest stejných dílů.
Aby se nikdo nehádal
že dostal málo.
Sfoukneme
jedním dechem.
Tu lehkost bytí
a staneme se dospělými, v jednadvaceti?
V prošlapaných keckách
zbyly mi ještě nějaké sny.
A až zavřu víčka
budu se jimi opíjet.
A pak nekonečně dlouho
budu stát, na kraji rybníka.
S plastovou korunkou
a nádechem marnosti.
Ano, přesně tenhle pocit mám na mysli. Sama proti světu, stát na životní křižovatce a opájet se jen tím vědomím, že ať zvolím jakoukoli cestu, ostatní se uzavřou...
22.02.2013 23:06:10 | A. L. McCawley
V Evropě můžeš dospět v osmnácti, v Americe v jednadvaceti, ale nezávisle na místě, kde žije, někdo nemusí dospět nikdy :-)
24.08.2012 16:17:22 | Chancer
mně se líbila, až na ty prošlapaný kecky, těch už bylo. Ale milý to je:-)
31.07.2012 19:44:58 | kočkopes
mi to rozhodně nepřišlo milé, spíš...smutné.
v plastové korunce
31.07.2012 17:56:06 | Zamilovaná do nezamilované doby