Anotace: ..
Káva je dopita
hudba dozněla
večer už odešel
noc se tu hlásí.
Mé pero v mých rukou
udělalo tečku
za jednou obyčejnou větou.
Hlava mě bolí,
oči se klíží,
u srdce při nádechu
jak balvan
něco mě tíží.
Snad ta tečka za větou,
co skončila ten příběh?
Nebo to okno
se staženou roletou?...
Život i vědomí
tečkou si klidně končí,
že tečka je rozhraní
Je a Touží.
Ruka s perem hloupá
klidně tečku nakreslí
hlava i duše si bláhově usmyslí,
že tečkou dva světy
pevně okovy přemostí.
že udělal jsi tečku za větou...
za kouzelným příběhem či jinou skutečností...
snad právě díky ní zas květy rozkvetou
a srdce klid a mír se nečekaně zhostí
dva květy propletené své stonky rozpletou
a vláha slz jim čas příští požehná
nevyhnutelnou chvíli bolestí prokletou
srdce milující porozuměním rozezná
22.01.2007 11:55:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
...vedle tvé tečky
další dvě kreslím v spěchu...
...jen malá přestávka,
jen touha po nádechu...
...vedle tvé tečky
další dvě kreslím honem...
...vůbec nic nekončí
v jednom jediném bodě...
...vedle tvé tečky
další dvě kreslím bystře...
...vždyť i sám dobře víš,
že existuje příště...
...vedle tvé tečky
další kreslím horečně...
...už je jich osm,
jak malé "nekonečně"...
:o)
16.01.2007 09:52:00 | Cecilka
Tebe jsem tak dlouho nečetla, kouzelníčku...na básně by si měl člověk čas najít, otevírají mu duši...
12.01.2007 11:36:00 | Sunny