Anotace: zatracené pokračování
Ležím. Nohy přepadávají přes okraj postele a chlad jemně oblizuje prsty u nohou. Obzvlášť malíček
Mne se chce řvát, ale nechci zbytečně plašit pěvce. Malé potvory beze smyslu.
Kdybych uměla číst myšlenky, tak ti dávno uteču. Bohužel umím max. číst písmenka u očního.
Iluze umírají jedna po druhé. Mám soukromý hřbitov v srdci a ty mi z něj děláš hromadný. Prevíte.
Ležím. Chlad je fajn, chlad znamená konec něčeho. Zase další pomyslný konec lásky. Jak poetické, patetické?
Komické? K čertu s tím vším. Je to fuk. Další odlišná duše, která hledala, našla, odešla.
Prý hodná holčička a ty jí lámeš vaz. Co zní zbude? Cynická holčička či rovnou ironická bestie?
Kéžby to bylo tak snadné přehodit výhybku na patetickou, ironickou bestii, která jen sublimuje.
Nejde to, zatím.
22.12.2012 10:57:57 Robin Marnolli
Není to špatné, ale formou bych to zařadil spíše do úvah, nebo tak.
Jako báseň mi to nějak nepřijde.
RM.