Plísní svou písní.
Zpěvy spadaného listí.
Od kořenů po koruny.
V jinotajích.
Skvostné a milostné,
spletence.
Báseň pro neherce.
žalostných můz.
Doteky něhy.
Mezi dvěma břehy.
Čarovných proudů vod.
Krásy pramenů
i líté boje kamenů.
Prudkých srázů.
Řemeny bláznů.
A naděje převeliké.
Celý svět tne tmou.
Oprašuje a skládá.
Místa zrádná.
Střídají bystřiny.
Čas pomalu počítá,
mizí vteřiny.
Tichounce a nenápadně.
Takový tichý, klidný smrádek podzimu na mě z té básně vane. To ty zpěvy spadaného listí asi... Podzim mám ráda, básnička se mi hezky čte. Možná by někdo mohl mít řeči na samotný závěr - ohledně klišé jako, kritika tzv. klišé tu teď hodně letí, ale já za sebe dávám ST.
KŠ
20.09.2012 19:56:35 | Kropydlína Škopounová