Verše ze surreálna

Mé básně jsou prý
jak surreálné ticho autora beze slov,
opuštěné a samotné ve světě,
složené do náhodných strof.

Možná jen
skládám slova za sebou jak domino,
řadím je náhodně zvesela
jako když koupím věci lacino.

Cukrová vata ve vlasech
mi byla inspirací,
ovíněna vůní vína
a city pro rým se mi vrací.

Děkuji Ti, Náhodo.