po večeři...

nic se nestalo
a vůbec to nevypadalo
že bude pršet...

přesto
oblékl jsem si plášť do deště
a šel se ven projít
ostatně dovnitř by to šlo těžko...

z ničeho nic
se docela pěkně rozlilo
a já s jistou námahou
ovšem docela příjemnou
po odpoledním lenošení
s hlavou skloněnou
razil klín proti větru
po temné pláži
když jsem klopýtl
o schoulenou postavu
co se snažila trochu skrýt
před bouřkou
v závětří u zdi lázní…

promiňte neviděl jsem vás…

bodnutí nesmělého pohledu
hříšně vypadající dívky
zahnalo na útěk
všechno ortodoxní myšlení...

byla oble neoblečená
v módním stylu
a pasáž od krku dolů
se jí klenula vpřed
jako u holubů
prostě dokonalá
do poslední čárky nad a…

dotkl jsem se jí
a ochutnal
v tu chvíli mi to docvaklo
když jsem byl malý
říkali mi
že dívky jsou stvořené
z cukru a koření
teď už jsem chytřejší
četl jsem ty recepty
v dopisech čtenářů
a tahle se zaručeně nerozpouštěla...

povězte mi pane
proč si lidé ubližují?

mám jistou teorii
nejspíš sami sebe
na rozdíl od šelem
co se navzájem respektují
v násilí nepoznávají…

často si říkám
proč není člověk jako gramofon
ten si také nepřehrává desky
co jej ničí…