Ztracený básník

Na stezkách ztracených zkřížil mi cestu,
oddaný myšlenkám niterních trestů.
Obejít ho přišlo mi nehodné básníka,
tak jsem se zeptala, před čím to utíká.

Na stezkách ztracených zkřížil mé kroky,
když ničil své verše snad za celé roky.
Smířený s tím, že se s částí svou loučí,
smutek mu kanul ze zastřených očí.

Na stezkách ztracených, jež pro něj nebyly,
bral nebi hvězdy, jež dík mu se zrodily.
Vznešený tvor, jenom na chvíli ztracený,
snad je již v pořádku svým cestám vrácený.