Vystavíme chrám,
tam oba pokleknem,
tiše v modlitbách
malou bárkou poplujem
pro nekonečnost vesmíru,
jež očistí duši v hlubinách,
pro magické oči věčné galaxie,
v nichž pouhé nic jsou slova,
cit jen pravé lásky velký je
a srdce zpívá aleluja.
Za horizontem nadějí
najdem pevný břeh,
kde uslyšíš mé volání,
možná,že život je hledání,
jeho sladký song zdáli slyším znít,
o tom, co naše rty šeptají,
že slunce svítání
vidím v očích Tvých.
První a poslední?
29.11.2012 05:12:30 | Lilien