Ranní

Meandry z andělských perutí
zpomalený dech
temno a těla bez hnutí

stoupání na písečnou horu
- bez vrcholu
v pohyblivém bahně
potkávám se
na
dně

na sklonku všedních dní
v nedohlednu
za sebe už se neohlédnu
jen stíny kráčí
ve vší intenzitě

rychleji než myšlenky
bloudící nocí
nad ránem
na křídlech můr
line se
chladný chór

bezmoci

partitury příběhů snáší se
k zemi
jak mrtvá slova
zbohatlých stromů
ve vší jistotě

jak pravda smrtelníků
ve všední
nahotě

jak zmrzlé obrazy v okenicích
a ztracené tváře
v rozhořelých svících

ukládám se
těla kamení

dusím se znovu
city pramení

- zmrzlé květy vadnou

sochy stínů chladnou

a tiše sní

v ranní jinovatce....

(zase jednou
- tak sladce..)

...