Podzimní balada

Anotace: Podzimní balada

Jako listí na podzim opadá,
ponořím já se na dně oceánu,
maminka mě kdysi v náručí chovala,
žila jsem si krásně,
jako panenka z porcelánu.

Teď už jsem velká,
z porcelánu vzrostl kámen,
nikdo se vás neptá,
zda existuje mládí pramen,
a proč slzy smutku jsou slané.

Proč schází lidem na tváři úsměv,
proč opakem neúspěchu,
stal se právě úspěch,
Proč když pohltí nás samota,
přichází stav,
který hlavu nám zamotá.

Každé bojiště,
má dva tábory,
jedni vyhrávají,
druzí po výhře hladoví.LP