To špatné já

V okovech neřesti,

jak neřízená střela,

vrhám se do života,

zhýralého, zkaženého.

 

V očích bolest,

protancuji střevíce soudnosti,

hudba připomínající dvě zamilovaná srdce,

hraje pro mojí touhu.

 

Panák odvahy,

další na žal,

pak ještě ten plný hříchu,

zazděná je dobrá duše.

 

A v pohybu dokola,

schovává se démon zla,

nechce mě pustit,

jsem už jenom já.

 

A ranní vystřízlivění,

praští tě do schránky na mozek,

zase si podlehla,

tak pustíme ti do hlavy ty skřety odplaty!