Střípky marnivosti rozházené na srdci
jako drobky po stole
palčivé maličkosti někdy tak mrzí
to láska je ošlehaná řehole
nebo snad výzva co se neodmítá
čí náhodný hazard
ale s předem cinknutými kartami
proč osud je věc tak zapeklitá
a jak hledat
tu správnou mezi miliardami
když srdce říká ano
a rozum velí ne
někdy stačí jen tak málo
a štěstí kolem tebe jen projde
kousky zhýralosti svírají hruď
jako železné okovy
na lásko metru klesá rtuť
když svědomí našeptává ale nepoví
jak překonat bolest když bolí
a narovnat pokrčenou duši
popsanou city a pocity
když zahozená v koši
na lásku
umírá pod hromadou s tisícem dalších.