Cesta

Cesta posetá trním,
jdu po ní znavená.
Chodidla zbarvená krví,
životem zmatená.

Můj anděl se bojí,
že mi dojdou síly,
že rány nezahojí
dotekem víry.

Bezmocně se dívá,
křídla sevřená.
Smutné žalmy zpívá.
Co to znamená?

Neví, že ho vidím, že ho cítím.
Jdu s hlavou skloněnou.
Voní kvítím,
zpívá ozvěnou.

Třeba ví o radě,
kde najdu rozcestí
k rozkvetlé zahradě
s receptem na štěstí.

Padám k zemi.
On se blíží…
„Ty já - jsme my.“
Krví na zem píši.

Drží mě v náručí.
„Poletíš se mnou?“ Ptá se.
„Cokoli poručíš.“
„Jinou cestou se mnou dáš se….

Žít se zas naučíš.

Otřu ti tváře,
zahojím rány.
Rozkvetlou zahradou budeme kráčet
jen my, smích a měsíční záře.“