vlaky v nás

nasedám na vlak co měl zpoždění
ve směru nesourodé
moci
svázané do kytice z bodláčí
a v ruce jen
lístek se vzkazem

mohla jsem čekat o trochu déle
stát pod tím stromem
kam jsme ryli svoje jména
kde naše rty se prvně
potkaly

vím,tenkrát déšť se snášel
a čas byl náhle spoután
v jedno jediné
nehybné pouto
a kolem ptáci v letu
tiše své tony
v rytmu kapek pěli

mohla jsem čekat
malovat úsměv do písku
dotýkat se kůry
co tak ráda svojí sílu
předává

mohla jsem

ale hodinové ručičky
protestovaly
protičasou chůzí
varovným tikotem
pláčem ozubenych kol
a všechna čísla na protest
sečetla posledních pár chvil
co mi zbývá


a teď osamocen na peróně
spanilou chůzí mezi blesky
ze všech obloh
pod kterými plynul
čas (ten náš)
spěchám

nesu ti plnou náruč střepů
tak pestrou
aby štěsťí co by přinést měla
po dávkách
barvách
mohla si jen vzít
na každý okamžik
záchvěv
úder srdce

čekal jsem

na tvou tvář
že za oknem mi zpomalí
na první úsměv
dotek

a místo toho
jen

kovový pláč zraněných brzd