Pouze přežíváme

Sedíme v chauosu lidského srdce,

oči nám pláčou a ústa smějí,

a náš mozek nefunguje,

je vypnutý.

A v uších slyšíme,

jen divné znění ozvěn smutných,

v těle strnutém strachy ze života

ne zázračným.

Myšlenky plynou rychleji jak světlo,

ruce píšou, dějiny, životy imaginárních.

Důležité se stává nicotným,

přežíváme.

Čekáme na otřes z tohoto stavu,

na změnu, která k nám patří.

Zatímco nám ubíhají vteřiny našeho já,

bezvýznamného.