zakázaná láska

oči jí dlouho neviděly
nesměle dravou
a jen do představ se odvážily
za nocí

jen záblesky
v odrazech výloh rozbitých
tu pravou
z nedopitých snů
plných emocí

a já ji znala

jako bych každý večer
do náruče její usínala

všechny ty vůně, barvu hřívy
ty ladné křivky k doteku
hlas tichý
vnitřní jemnou krásu
v tom hebkém lidském převleku

jak asi stárnou vlasy noci
protkané hejnem žhavých hvězd
jak rostou
pro či ruce budou jemné
(chci jí svést)
a nebo plést

do dlouhých copů
co zády skromně vedou
zapletu do nich
poznání
snad jednou
šťastná se s ní vzbudím
na tváří úsměv
lásku k Ní


a okolí mi pustí žilou