Divnej klub

V nonstopu mý duoduše

střídá po dnech směna směnu,

ze rtů stejných bez retuše

slyším vždycky jinou ženu.

Jedna tančí beze studu

v šatech kabaterní čubky,

o podpatek típne nudu,

vztahy bere jako vsuvky

svý svobody, svýho mládí,

roztomilý sobeckosti,

kterou mají chlapi rádi,

kterou hltá do sytosti.

Druhá tiše šanson zpívá

šeptá o svých hořkých pádech,

klidně trpí, co jí zbývá,

když ji bolí každej nádech.

Její bledý ruce vadnou,

její hlas se v přítmí láme,

kdyby měla stokrát spadnout,

pořád chce jen lásku, ámen.