Rozbitá

Jsem rozbitá
a plná střepů,jako podlaha
podlaha,kde sklenice upadla
nemám dost síly,abych se někam vydala

Nedokážu slepit kousky své duše
spojit je zase zpět
"nedokážeš to" řekls suše
a já nebudu smět
dohromady se poskládat
když probodává mě tvůj pohled
a já začínám to nezvládat

podej mi ruku
a všechno bude zase dobré
čekám jen na odezvu zvuku
a až bude všechno modré

pak zbylé střepy zametu
do posledního kusu
vyhodím je do větru
zabalené v ubrusu