Hříčka přírody

Hříčka přírody
voda rozpuštěná po ramena
vidím Tě nahou se koupat
v mých rozpacích.

Když v duši zlomená
seděla jsi na břehu
a vplétala růže
do copánků věčnosti,
která nás opustila...

Tak tence a konečně
že i mě samého překvapila.

Ta lehkost
couvání zakletých víl
do motýlích křídel
pláče
samoty...