známá...

občas navštěvuji
jeskynní pokoj
s přirozenou klenbou
uprostřed vřesoviny
trochu těsný
ale to je jen tím
že jsem vyrostl
po tělesné stránce
o těch ostatních
stále pochybuji…

ocitám se zpět
v chorobných stavech
prvních lásek
prožívajíc muka ztracenců
co samým hořem shoří
a hýčkám trny
které zastavují srdce
čímsi mezi bolestí
a dokonalou hudbou slasti…

nasekal jsem dřevo
z kmínku loňského stromku
rozdělal oheň a opekl maso
pro štiplavou omáčku budoucnosti
po půnoci se udělalo jasno
okolo tiše proplouvaly hvězdy
svět se koupal v důstojném poklidu
a když zazněl trisagion serafů
já mohl říct
byl jsem u toho…