kappacitní...

kroutil jsem nevěřícně hlávkou
nad výtvory
co vymyslela ve spánku
jistě to také znáte
tu podivnou směsici návštěvníků
co se dají do pohybu
když jejich hostitel usíná
když tu najednou...

vynořila se ze tmy
z černého prostoru za ní
se dral ven strom
pestře planoucí plnými květy
a postříbřený pableskem
iluminovaných rukopisů
a jak tak ležela
v jeho stínu
tu a tam prosvítal jakýsi matný třpyt
jakoby se v ní probouzel ohňostroj
mandlové oči co zářily
těkavými plameny opálů
a její křehké křivky těla kopírovaly
orientální dýmku...

na čele měla vrásku zamyšlení
která se vzápětí přesunula
k otázání
příteli může nastat situace
kdy se mozek zahltí
a nebude už mít žádné volné místo?

víte milá Parusater
s myšlenkami to může být
jako s lidmi
když nastupují do výtahu
také jich tam nenacpete nekonečné množství
výtah má určitou kapacitu...

tím bych si nebyla tak jistá…

nemáte poněkud nadměrný sklon k mystice?

ani ne
jednou nejspíš dosáhneme
na hranice svých možností
za níž se objeví ten
/ne Tamten ale systém/
co se vyrovná naší mysli
avšak i pro něj bude stále platit
že je neúplný…