LEHCE Z RÁNA

Cesta do podvědomí
vlastí duše
takové nesmělé kácení trnitých keřů
neukojivých pohnutek
pocitového močálu
kde hluboce zařezané lásky do kůže
pálí jako zvířecí nástrahy

neživé svědomí
bláznivého rauše
lehce z rána a těžce k večeru
roubík a něžný náhubek
když do černého kočáru
padají bílé růže
jako šedivé slzy do náručí Ostravy

lehce z rána a těžce k večeru
zapadají hvězdy
jako stíny něčeho dokonalejšího
ale v čase nehmotného
taková pocitová abstrakce osamění
uprostřed hlubokého lesa,světa

a jednou až se naseru
a to může být leckdy
tak zmuchlám všechny ideály
a nastrkám je do něčeho pružnějšího
a elastičtějšího
prostě sprostě
už žádné neskutečné sny a mámení
jen skutečná realita co v oblacích nelétá.