Tak ještě okamžik nejslabší poletím,
poslední nádech, než zlomím si vaz,
na mrtvém květenství s uhnilým okvětím,
smutek a beznaděj proudí skrz nás.
Na malou chvilinku zatmění pocitů,
s lehkostí peříček, přítulnost šelem,
rudou a černou se všecičko barví tu,
podoby nicotných na sebe berem.
Poslední záchvěvy, poslední polknutí,
poslední pablesky paprsků rána,
polibek stínu a pak smrtí prolnutí,
nevěř, že právě tys byl bílá vrána.