V kapce světla tma

V Mýdlový bublině
Obtáčí prsty kolem a tváří se nevinně
Občas pije borůvkovou kávu

Otáčet srdce a padat na zem
Se sladkou vůní pod nitrem
Hrát si s kořeněným svetrem

Běhat na boso i v zimě
Rozhazovat okolo změny i úsměv
S jemností pralinek přichází oheň

Šeď kterou rozbijí střep
Uprostřed slepé stezky která barví se
A v kapse jízdenka „tvého já“


Hranice která se na papíru rozpila
S přivřenými víčky přichází ozvěna
S věnováním vnitřní krásy


V kapce světla tma
V sebedestrukci pruhy
Neexistující konce nudy..