Zrcadlo

tma...

válí se v očích

a mrazem

pára stoupá z úst,

žene se po hrázích

 

pod svícnem

míjejí mě stíny

a přihazují závaží

na pekelné váhy

 

už duši pírko nevyváží

a tak jen počítám

vteřiny...

 

v zrcadle

jsem jen zdánlivá

jen ten obraz

tanečnice v sále

jen plamen

beze vzoru

a cesty

vzdávám beze vzdoru

 

tma...

zamyká rty

a světlo vrhá dolů

do rána

do rány

 

do propasti sloupů

jako vchod Parthenonu

vlije se mi jed

do skalních propadlin,

propadlišť času

zatáhne mě mořský ďas

 

je tma...

a já jsem

před zrcadlem

jen zdánlivá