Empatie hnízdí v prstokladu
vlastní neúcty
když dohořívá plamen tlachání a keců
bez ladu a skladu
hliněné revolty
a tvé srdce je kostka ledu
krkolomný let nesvedu
víš trpím
tak nezavírej
a za okny leží smrt
i štěstí
trpké poznání
na body vedu
protože nikdy nespím
tak neumírej
tenhle vrt
do duše není poslední
to je jen začátek
amortizace tvých pocitů
protože křídla nebudou
a slunce je jen trapná zdechlina
v tlamě dravce
uvězněná v přítmí lásky
lehce úšklebků a porážek
pro paklíč od bytu
když krásky měsíc podvedou
a ani ty nejsi jediná
na vratké lávce
a pro to……….. dorůstají ti masky.
Zajímavá úvaha :-) Mě osobně se báseň velmi líbí :-)
06.05.2014 22:16:30 | Gabriela Green
Děkuji byl to takový výlev pocitů
06.05.2014 22:20:11 | ZILA78
Je to z toho cítit, pocity, emoce... Asi proto se mi tolik líbí... Báseň od srdce.
06.05.2014 22:21:30 | Gabriela Green