Duha

Uzavřena, ve své mysli,

ptám se tě, kde jsi,

a krz záři v očích,

sleduji noc a hvězdy.

 

Modrou oblouhou snů,

s cukrovou vatou v ruce,

snažím se dopídit,

kam míří sluneční klubko.

 

Za mnou jen černé stopy,

smutek mě nechce pustit,

pozvánky na rande,

které se snažím odmítat.

 

Ruku v ruce s flegmatickým já,

mířím dál, bez jasného cíle,

občas potkám červený stín,

ten se mi ale vyhýbá.

 

Křídlama ještě dvakrát zamávám,

a vzlétnu do vesmírného pekla,

srazím se s hvězdou třpytící,

zůstane po nás jen černobílá duha.

 

Ouha