Svět šílentví a ztracených lásek

Znovunalezená
a ztracená,
bláznivá
láska
na rohu ulice

Bez křídel.

Ulice, kde přestalo se snít.
Kde přestalo se smát.
Ulice, kde vnímáme jen
neúprosné kroky času
a taky z velké části fakt,
že nic
netrvá napořád
a teď
už ani pár let
snad.

Na křižovatce
již není kam se dát.
Protože nevím,
kam jsi šel,
a teď můžeš být kdekoli.

Procházím se okolím.
A viním hvězdy,
že nezaujaly postoj mého štěstí
a že dnes jiný zoufalec
si žije svůj
jiný

marný

sen.

Tak možná zítra.
Zítra, zítra.
Zdalipak zítra
přijde den?