Tvoje lživé navždy

Mám v kapse pár drobných
a na prsou naši fotku,
která je zašlá a zmuchlaná,
z dob, kdy držela jsem
ji v ruce.

Kšandy nosím dole,
možná ze zvyku,
nebo z obavy na tě zapomenout.

Poslouchám písničku,
tu naši, vzpomínáš?
Jak leželi jsme vedle sebe prvně
a v duších měli štěstí a mír?

Jen my dva,
víc nebylo třeba
a svět nám byl fuk,
důležitý jsi byl ty,
stejně jako já.

A budoucnost?
Kterou jsme si plánovali
a tys lhal,
když si říkal, že spolu budeme
navždy.

Naše navždy se vešlo
do plechové krabičky od kávy.
Zakopané pod kořeny stromu.

A já nemůžu na tebe déle čekat.
Musím domů...

Tam kam měli jsme jít společně.