Vztek lidí kradoucí krásu hvězd

Anotace: Tuto báseň jsem napsal někdy v roce 2003 a v nedávné době jsem ji oběvil ve svých rukách, když jsem se prohraboval dokumenty textů a obrazců své historie.

Hvězda jasu, která na čistém nebi leží.
Svět maličkostí z nichž je radost... I tak život běží.

Když bouře ruší hvězdě jas,
nepovažovat se dá to za úžas.

Co však za takovýmito zločiny ve skutečnosti leží?
To lehce pochopit dá se stěží.

Lidé vzácní a jejich vztek jsou ty bouře,
i když ve společnosti projevují se moudře.

Jsou to totiž bouři ovládající lidé... A o tom ví!
Tou bouří je, jak pohrávají si s cizí myslí... Hladoví!

S Hněvem, co hněv jen podporuje v tomto světě,
dá skoncovat se, jako udělat tečku v této větě.

"Hvězdo jasná... Jsi mé celé rozmanité žití,
nechť nebrání ti ti, co svou vinou jsou hněvem biti.
Má hvězdo jasu... Cesto světla na nebi pocitů,
rozlévána jsi do všech stran... Všech světů."