Pochod smrti

Anotace: Toto jsem napsal ve čtrnácti letech,kdy v pohnutém období matka vyprávěla o osudu svého otce.

Obrovský had vine se krajinou Děsivý obraz,do mlhy noří se a vzápětí vrací Mohutné tělo po cestě se vlní Pod mračnou oblohou,kde slunce svit se ztrácí Ubohá země,chvěje se a duní. Tisíce postav se mým krajem plouží Chléb nemajíc,vodu pijí z louží, Však kostry,potažené šedým pergamenem Tu Izák,Stano,Jan,to čísla jsou,co se jménem? Proboha!Tam jeden se k zemi kácí! Druhý!A další zas! Padlého soudruh,jenž oporu ztrácí Těžce si povzdechne,krátí se mu čas Přiviň mě v náruč svou,má rodná zemi Já přišel zpět,umříti domů! Není již více sil,však blaženě je mi Naposled ucítím vůni padlých stromů Ještě si odříkám modlitbu česky Milosrdná smrt zavře má víčka Jen pohled vzhůru,tam helma s blesky Někde snad zahoří za mou duši svíčka. Mne již nic nebolí v objetí s domovinou Tam někde v opodál tisíce nohou zemi českou drtí Mé kosti po čase tiše s krajem splynou Já však již nedojdu svůj Pochod smrti.