Pěšák

Zoufale obětí poskytujem těm,
co po něm neprahnou.
V touze po umlčení,
pálíme zbytky toho,
co chceme nejvíc.

A uchylujeme se tam,
kde je nejmenší pravděpodobnost
větrné kolize.

Můj portrét visící na stěnách,
pomalu otáčíš k rubu,
všechny vzpomínky na mě.
Jsem už jen sen přece.

Ty kvuli mě nehýčkáš svou potěchu.
Jsi pěšák.
Tam kde já jsem vládcem,
celého, širého moře.

Na prach, popel,
si šetři...
až ze rtů tvých vyjde radostný křik.
Pak vydej se tam, kde čeká ona,
co ti štěstí dá.

Neřestnou královnou všech svých dnů,
v cizím obětí.
Nejsem pro tebe dobrá.

A ty visíš, jako na provázku.
Pěšáku.