Do modra za řasami
vpluje dech pozdního večera
jako upřímné vtisknutí
ve vášni obětí
a krystalky něhy prostupují krásami
i smyslnost okamžiku dospěla
do fáze vzplanutí
hřejivých doteku
skálopevného semknutí
dvou vzájemně se přitahujících hvězd
co pulzující v rytmu lásky
ztratili pojem o světě a čase
protože jen oni
jsou středem vlastního nekonečného vesmíru
kde zákony gravitace nejsou jen lest
a promlčené spolykané otázky
o nedůvěře i výčitcích v hlase
a když to moc bolí
tak v srdci zůstane jen místo na černou díru.
...nechápu proč se tato báseň ztratila před zraky čtenářů v té spoustě balastu kolem ...
17.02.2013 13:16:45 | WhiteSkull