Co je nemusí být

Kreslila jsem tvůj obrázek

měkkou tuží

na tvrdou čtvrtku

vystihovala kontury tvého obličeje

hladila jsem tvou fotku

a vzpomínala na jemnost kůže

co se mi pod rukama

změnila v kůži narkomana

Vzpomínala na všechna ta slova

co se rozplynula v mlze jako pára

tak vezmi kytaru, pohlaď struny

a zahraj zase jako dřív

kdy každý ráno bylo plné jako poslední

zapal zase plamínek v hnědých očích

ještě máš čas do půlnoci