amorfní...
amorfní...
a vyhříváš se
probouzená předtuchami
z nejasné intuice
mlhavých představ věcí
z kterých se jednou vyklube
krajka a silonky
parfém i boty s podpatky...
miluji tvůj hlas
a vřesovou vůni ňader
ó vílo březího háje
přečistá
zdrávas děvče
s měděným vlasem
ženo mého života
i když nejsi moje
nejsi vlastně ničí
můžeš dělat vše
co se ti zlíbí...
stojím s pohledem vzhůru
před lávkou nad řekou
a ty vykračuješ po zábradlí
kýváš rozpaženýma rukama
k udržení rovnováhy
sukně lehce povlává
a odhaluje stehna uzardělá
rozkoší se mi svírá srdce
to je svět blaženosti
umění kombinací
hudba myšlenky...
usmála ses
příteli
pokud chceš kráčet
do země zaslíbené
beze zbraní
nejdřív se rozhlédni
kde vlastně jsi
nežeň se
jdi pomalu a opatrně
protože jinak se místo extáze
můžeš zřítit do deliria
zmrzačen zevně na celý život
a zevnitř navěky...
mysli na to
co ústa nemohou vyslovit
a uši uslyšet...
myslím na akt tvoření
nádech a vydechnutí
dech člověka v úzkostech
kovářský měch
na příslib
nedosažitelného štěstí
vím že jsi neuchopitelná
do té míry
že se nedáš pojmenovat
ale přesto to rád zkouším
má En-Sof...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskseděli jsme takhle v pátek v jedné hospůdce u vody, lodě zakotvené, auto rozestlané... při kávě jsem pozorovala osazenstvo a v duchu si říkala, pár přátel stačí mít... :-) dcera se smála, partner se družil a já v klidu pozorovala... na tady máš dvojku vína Eví.... díky... přisedl si kamarád... je líp? .... najednou byla půlnoc, dáš si ještě víno? nene... tak si dáme panáka? zeptal se kamarád...partner vzal kytaru a zpívalo se... dala jsem si ještě víno a začala se usmívat... kamarád zpíval, slyšela jsem ho prvně v životě... něco mi šeptal a smáli jsme se... a řval, joooo trvalo nám to, ale my se hledali až jsme se našli... pozorovala jsem tohohle prošedivělého muže, co tančil a zpíval, střídavě objímal mě a partnera a křičel... joooo... ona spí v autě a má peřinyyyy... pohladila jsem ho po tváři... :-)
usmála ses
příteli
pokud chceš kráčet
do země zaslíbené
beze zbraní
nejdřív se rozhlédni
kde vlastně jsi
nežeň se
jdi pomalu a opatrně
protože jinak se místo extáze
můžeš zřítit do deliria
zmrzačen zevně na celý život
a zevnitř navěky...
a já si uvědomila, že i když s tímhle pánem jsme odlišní jak noc a den... mám ho ráda... a tak jsem mu to řekla... :-)
13.07.2017 01:37:42 | zelená víla
Velmi krásná báseň, až se mi tají dech.
Napsaná talentovaným mužem :-)
26.02.2013 23:52:45 | Miriam
nádherně jsem se zamyslela
26.02.2013 12:30:05 | Miriska
Nedáš pokoj,viď?Opět jsem se zasnil!
26.02.2013 07:26:14 | Bakchus