v kabinetě periskopů...

Anotace: světlo západu pohasíná...ovšem může být zažehnuto jinde...

pracuji na fakultě nemožností
a pokouším se
vyrobit grafické zrcadlo
ze starých rytin...

krom toho studuji dějiny
polárního zemědělství
romskou urbanistiku
Braillovu ikonografii
fonetiku němého filmu
filatelii velikonočních ostrovů
a psychologii davu
v Mongolské stepi...

právě jsem se kochal novým přírůstkem
jedné zoubkované Moa s kloboukem
když večerní závan větru
rozvířil mou sbírku
a já ustrnul pohledem
na dívce s tajuplným úsměvem
co vyvolával dojem
že její obličej patří k jinému oblečení
jako když potkáte faráře v civilu
nebo kapucína bez plnovousu...

připomněla mi jednu fresku
najáda objímá býka
co má šupinatý ocas
jako biblická velryba
a leží ve vodě
vytékající ze škeble
kterou nese tritón na rameni
jako amforu...

jak to tak bývá
podívala se na mě
a zaváhala jako já...

vzal jsem to na sebe
pozdravil
a když promluvila
v tu ránu jsem poznal
co na sobě mívá...

také se vám stává
že když otočíte hlavu
a podíváte se za sebe
odmítne vám
koordinovat s rukama?

dívám se na tebe Kelipot
jak prudce pronikáš
doprostřed houfu myšlenek
s nepřítomným výrazem ve tváři
a ztuhlou šíjí
na okamžik zastavíš
a po ztrátě paměti
se cele oddáš
divokému tanci...

v tu chvíli si říkám
že právě došlo k zázraku
protože odhaluješ
že tvůj poklad je všelijaký
a tvá květina ze sametové louky
temně měděným hvozdem obšité
probouzí ďáblici...