Touha

Má duše,plná zbytků,
mé tělo,plné tužeb,
strádajíc výdobytků
od muže něžných služeb.

Jsem jako květina,
jíž včelka nechce opylovat,
jako nádraží,
kde vlaky nestaví.
Do písku,jako pštros,
svou hlavu schovat
a čekat,
až vášeň se dostaví.

Truchlivé čekání,
trýznivé naděje,
bezmoc a zklamání,
snad láska někde je.

Však jednou
dostavit se musí,
je to mé přání.
Chci,ať mě svými ústy dusí
a přemůže v milostném klání.