Nebudu plakat

Nebudu plakat, až odejdeš
a vrátka přede mnou na tisíc západů zavřeš.
Nesklomín se a nebudu prosit,
vždyť ty nestojíš za ten pocit.

Máš rozmar tak běž a nechť Tě nezkouší jak mě,
přeji Ti a zabij mě...
Na hrob mi kvítí dones a nechoď sám,
víš, co vítr odnes, nenajdeš...tak vstaň!

Chtěl bys, vidět mne v hlubinách moře,
kde žal se utápí s tmou,
kam se ten pán s láskou poděl?
Snad nenašel cestu falešnou.

Už nebudu plakat, abys mne viděl na kolenou,
dej mi sílu a já budu Tvou.
Fajn, tak jo, tak pojď a per se!
Ne, už ne! Živote...ahoj!

Probouzím se ze sna, snad ruce mne hladí,
kvítek s mou postelí ladí.
Tys dal mi šanci a vzdal mi holt,
přijímám a vyzývým Tě na souboj.

Už nebudu plakat...