Padlý anděl

Na rozcestí stál anděl...
padlý...
nebyl však květ zvadlý,
ale v plném rozpuku,
držel ďábla za ruku
a tělo své nabízel.
K hříchu muže vybízel,
mamon střádal,
pochybnost do duší vkládal
svou jemnou tváří.
Zlaté vlasy v slunci září,
když zákazníka k sobě láká,
zrozena snad v roce draka,
chtíč či peněz síla
v duši padlé se ukryla?
Bezejmenná kněžka hříchu
nezakrývá svoji pýchu,
myšlenka se v hlavu vkrádá,
stará je,i když mladá,
bytost marná,z masa a kostí,
bohužel,bez budoucnosti.
Plní mužů tajné touhy,
smutný osud,přelud pouhý,
žena,osudem k zemi sražena,
mladá,hezká stařena.