rozvažující...

jednou jsem si tak rozvažoval
ne mouku ani rýži
ale nad světem
a napadlo mě
jak to asi šlo
Mojžíšovi
když luštil tahák na kameni
s desaterem přikázání
či starému Jobovi
při popelení
nebo Jonášovi
jak se brodil bez gumovek
ve velrybím břiše
a všude samej krábek
to ale není nic
proti Marii v chlévě
když rodila mrně…

ona se totiž chová
/tedy spíš chová to dítě/
trochu zmateně
neví jistě
kdo je vlastně otcem
domnělý manžel mumlá
něco o daních
místní hlavoun Héroděs
rozhodl jednomyslně
o vraždění novorozeňat
do toho se motají astrologové
chovatelé ovcí a andělé
se spoustou otázek
prohlášení a chvalozpěvů
a navíc v tom zmatku
a tísnícím se davu
začnou mluvit zvířata
i když
krávy zrovna nejsou
přebornice v hebrejštině…

rozvažování není dumání
ani meditace či trápení
znamená cítit
hluboký údiv...

procházíte se a žasnete
že se rozpupenilo další jaro
v cibulkách krokusů pod zemí
se něco hýbe
a dny nějak gumovatí
poněvadž je zřejmě někdo natahuje...

myslíte na doby dávno prošlé
uzavíráte sami se sebou tajné pakty
o kterých nikomu neříkáte
protože nestojíte o to
že se nachytáte...

myslíte na to co bude
a co by mohlo být
když se do toho obujete
když se budete snažit
i když velmi dobře víte
že člověka stále něco rozptyluje…