Říkají jak krásně se směje,
jak beztarostně životem pluje,
a závidí a tiše křičí,
berou rychle před ní do zaječí.
Pádluje do širého moře,
oblečena jen velmi spoře,
v očích slzy tajně ukryté,
s životem jejím tak spjaté.
Štěstí toho se jí nedostává,
a to je špatná pravda svatá,
nesluší se aby smutná byla,
proto závějem smutek kryla.
Hledá říši srdci blízkou,
to jí bije pod bílou blůzkou,
a vlasy vlají ve větru,
už nikdy nechce prožít samotu!
Krásné :-) moc se mi to líbí. Mám k tomu hodně myšlenkově blízko :-)
17.04.2013 09:12:09 | Delven
děkuju:)
19.04.2013 00:22:56 | Kirsten
trošku tady svítá závěrem;-)
RM.
29.03.2013 13:06:05 | Robin Marnolli
Huraaaaaaa!!!:-):-):-)
30.03.2013 05:02:54 | Kirsten