Anotace: ... a já pořád nevím, jak zahynul můj dědeček...
Už je po válce.
Teď už jen sečíst ztráty
a oběti
A sečíst peníze utržené
za zbraně
Zarovnat hromadné hroby
A postavit památníčky
neznámým vojínům
a utratit pár korun
za věnce
Zrušit Ministersto války
a posílit Ministerstvo
pro místní rozvoj
A živí dál hledají své mrtvé
11.06.2008 12:21:00 monterka
Zaujala mě, působí na mě jako konstatování, ale s velikou vnitřní hloubkou a je mi sympatické, že to nevyznělo jako výčitka...
01.02.2007 14:22:00 S&made
posílám ti pohlazení proti smutku,můj pradědeček spí "někde"v Rumunsku...vím o čem píšeš.někteří nám budou chybět pořád a ani nevíme kam jim položit kytičku...
19.01.2007 18:52:00 Ariana (Lori)
Trochu mi připomněla Kryla a jeho "Hřbitov neznámého vojína"
Jinak mě hodně překvapuje strohost, se kterou je napsaná... jsem hodně na symboly - ty mi tu trochu chybí; ale zase musím uznat,že možná právě skrz tu strohost pusobí tak naléhavě a skutečně. Člověku se možná právě pro absenci strohosti podaří zajít víc do hloubky a podívat se přímo do jádra problému - a tím zajisté války jsou...
18.01.2007 18:15:00 Hannazka
Je to divný... lidi se vzájemně vražděj a midlej a tlučou a všelijak si ubližujou... a přitom je to jeden živočišnej druh... já nevim, jestli je to někde v přírodě ještě podobně... když se rvou psi, nebo kohouti..., ale takhle masově a promyšleně se vraždit... ach jooo!!!
18.01.2007 18:10:00 s.e.n
Něco se člověk nikdy nedoví. A možná by nás to trápilo,kdyby jsme to věděli.