Pokora

Anotace: Aneb, kam až to vede.

Sbírka: Sofisma smyslů V.

Když shrbený se pořád klaní

andělé plakají

Když hrdý se jednou pokloní

andělé skákají

Radost se nad obláčky nese

Ďábel se zlostí třese

 

Jak krásné je být pokorný

potupě nebýt vzdorný

nechat si srát na hlavu

neotáčet se do zadu

 

Za facky děkovat

Nepřítele milovat

Nastavovat druhou tvář

už budu mít svatozář

Kdo po mě kamenem

po tom já chlebem

Kam s tím těžkým břemenem

Pomůžu ti dnes a zítra zas

Mou mzdou je můj lásky čas

 

Nepožádám družku tvou

Milovat ji budu

jak sestru svou

Vytáhnu si trám

který mám

ve svém oku

Co mám to ti dám

bez úroků

 

Závist patří slabým jedincům

Bůh nežehná milencům

Mě hned tak žádná nedostane

ať se stane

co se stane

Odpouštím

jak na běžícím pásu

Připouštím

že ztrácí to lesk i krásu

 

Čím více jsem pokornější

Tím více jsem hrdější

Nechodím shrbený a neklaním se všemu

Za to

že hrdý jsem

vděčím jen

JEMU