Idilka

Tlačí je zavřené oči,
Když houpají se na rudém laně
A krystalický vzduch tříští jejich plíce
S kyvadlem v zádech.
Vnitřnosti vinou se jako úžasná stuha,
A na rozpraskaných rtech ohromné bubliny
Neuvěření,
Které se klene přes všechny
Vesmírné mosty
Až do rajské zahrady z papíru.