Epitaf

Anotace: Rozlehlou plání proudí řeka, její voda je chladná jako led, na vlnách opuštěná loďka...

Rozlehlou plání proudí řeka,
její voda je chladná jako led,
na vlnách opuštěná loďka čeká
na poutníka snad tisíc let.

Ten dávno ve světě se ztratil,
stár zemřel v poušti rozpálené,
neměl, kudy by se k řece vrátil,
sám náhrobek si vtesal do kamene:

"Až moje maso potravou se stane
červů, supů a nočních šelem,
nad řekou rudé slunce vstane."

"Až se z mých kostí stanou pouštní písky,
blesky protnou temně modré nebe,
z loďky zbudou jen spálené třísky."

Pro syna kdysi otec tesal člun,
večer pak čerstvým dřevem voněl,
když chlapec dospěl v muže, opustil svůj dům,
jenom loďka zůstala tu po něm.

Teď v řece den co den se koupe,
krvavé slunce v mracích kouře,
ze staré loďky se barva loupe,
a v dusném vzduchu visí bouře.