Letos nechci rozkvetlé třešně

Chtěla jsem světlo,
zůstal mi jen pás s noční oblohou,
chtěla jsem šaty andělů,
zbyla mi však jen tíha u nohou,
sama s tím bojovat musím,
už nejsou tu lidé, co pomohou,
už nejsou naše stíny nahé,
už je jen otázka,
proč stal ses tím vrahem…

Nejdřív jsi zabil naši lásku
a teď čekáš na zmrtvýchvstání,
až zbaví nás amor všech daní
a rozmaže koloběh činů
do tenkrát spadlých hvězd,
však on raději přisedá k vínu
a ponechává nám doživotní trest…

Chtěla jsem létat dlouze
a zbyla mi křídla zlomená,
chtěla jsem smát se pouze,
zůstala však slova vzdálená,
uvězněná
v touze…

Chtěla jsem kreslit plamínky,
zůstal jen krb prázdnem zející
chtěla jsem pročítat si vzpomínky
s tebou,
srdcem hřejícím
a dlaněmi mými,
zbylo však jen nepochopení
mezi dvěma světy
tajemnými…

Nevím jak utéct z těch letokruhů,
myšlenky se rychle řítí,
citům splácím sumy dluhů,
hledám šanci na přežití…

Chtěla jsem jen to jediné,
chtěla jsem, ať dál se vine,
ve švech praská,
naše láska,
chtěla jsem milovat,
však zima vše rozmetla
a zůstala tu jen
třešeň rozkvetlá,
pod níž sama
zůstávám,

sama stát…