Za nekonečných nocí
toulám se chodbami,
mrazivě prázdnými.
V ponurých komnatách,
nikdo mě nečeká.
Tváře neznámých předků
se na mě dívají z obrazů,
ukryté pod nánosy prachu.
V koutě rezaví zbroj
zašlé slávy rytířské.
Toulám se chodbami
a bloudím věčností.
Sám sobě stínem,
hledám ztracené sny.
Komnaty ani dnes prázdnotou nezejí...
(můžeš mi věřit)
jenom prach odstraníš, malby plné nádhery...
(uměly přežít)
poháry naplní poklady sklepení...
(získaly grády)
vyčistit můžeš i své staré brnění...
(veškeré sváry)
Sny... jsou dost živé, ty ztratit se nemohou...
(to prostě nejde)
tak dívej se pozorně... vždyť nic není náhodou...
(sleduj, až vejde...)
:o)
25.01.2007 17:30:00 | Cecilka
...Bu, Bu... bu, bu.. bu .. bu .. bu ...
také se rád bojím ... a sním ...
22.01.2007 22:19:00 | HarryHH
Možná rytířská zbroj ztratila na lesku. Však hrdost a čest zůstávají.
22.01.2007 00:24:00 | Koprtinka
..odsuň jen- ten kousek zdi
schodiště je tam
tajně ukryté
ústí v opatství.. :-))
19.01.2007 18:07:00 | isisleo
Zajímavé.Jestli ty nejsi převtělený rytíř.Nahlédni do rodokmenu.
Teď vážně-báseň hezká,poutavá.
19.01.2007 13:53:00 | s.e.n
Hodně štěstí při hledání :)
Věřím, že najdeš... i když já ty své najít nestihla.. :(
Pěkná básnička, jinak posoudit neumím . kuk :D
19.01.2007 13:29:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Komnaty, ty dříve prázdné nebyly.
Malby prašné nánosy nekryly...
V pohárech rudého vína perlení,
po chodbách pancířů ozývá se chřestění.
To je jen zastavení, pohled zpět.....
Však je zde ještě cit,
a nutí dál mrazivou chodbou jít.
19.01.2007 11:11:00 | Mourek